Dávno to tuším. Ne jako náhlé prozření, spíš jako smutek, který si sedne vedle vás a tváří se, že přišel jen na chvíli. Je tu dlouho. Možná odjakživa. Přátelé a rodina mi to říkají nahlas. Já to slyším, ale neposlouchám. Jako by mluvili z vedlejší místnosti, kde hraje rádio a prší.
Piju, i když vím, že nemám. Vím to s takovou jistotou, až to bolí. Ale bolest je starý známý. A alkohol jakbysmet. A mezi starými známými se těžko vybírá, koho pošlete pryč. Symbióza nemocné duše.
Lžu. Nenápadně. Elegantně. Lžu tak, aby to dávalo smysl. Nejdřív ostatním. Pak sobě. Vytvářím situace, které vypadají nevinně — pracovní stres, špatný den, dobrý den, vyhraný zápas, prohraný zápas… Důvod se vždycky najde. Alkohol je trpělivý společník, nikdy se neptá proč. Spolehlivost sama.
Jsem konfliktní. Ostrý na lidi, kteří mi chtějí pomoct. Měkký na láhev, která mi pomáhá zapomenout. Říkám věci, které bych střízlivý spolkl a hlavně by mne nenapadly. Dělám gesta, která bych si raději nepamatoval. A přesto si pamatuju všechno. Každý pohled. Každé ticho po hádce. Každé ráno, kdy slibuju, že dnes ne.
A pak piju.
Romantika v tom je. Nechci lhát. Osamělé večery, město za oknem, sklenka, která se leskne jako falešná naděje. Alkohol umí být něžný. Na začátku. Položí vám ruku na rameno a řekne, že svět je snesitelnější, když se rozmažou kontury. A já mu věřím. Zase.
Ale někam se řítím. Cítím to v žaludku, v prázdných zprávách v telefonu, v tom, že někteří lidé už nevolají a někteří volají příliš. Je to pomalý pád, žádná dramatická rána. Úzkost a paranoia.
A přesto piju dál.
Možná je tohle odpověď na otázku, jestli mám problém s alkoholem. Ne v množství, láhev nebo dvě, ale v tom tichém vědomí, které se mnou chodí spát. V tom, že pokračuji, i když vím, že bych neměl. V tom, že se dívám problému do očí, objednávám si další drink a doufám, že tentokrát nepočká do zítřka. Ale počká! Dávno vím, že problém počká a bude větší.
A někde hluboko vím, že tohle není romantika. Jen poutavě nasvícený pád. Pád z mrakodrapu a v každém patře si říkám: Ještě to jde, ještě to jde, ještě to jde…
